Klub v roce 1960 čítal 176 členů. Družstvo mužů postoupilo do II.ligy a ženy skončily opět na druhém místě. Oporami těchto družstev se stali Machek, Obaseki, Horák, Švancara, Jirout, starší dorostenci Pytloun, Nechanický, z žen to byla Jana Růžická, účastnice Rošického memoriálu, a Jarmila Nechanická. Prosadit se však dokázalo mnoho dalších atletů a atletek. Rok 1960 také zaznamenal přírůstek v klubovém poli. Bylo založeno družstvo Slavie Brandýs nad Labem, složené ze studentů Pedagogického institutu. Spolupráce Slavoje a ,,peďáku“, nyní Slavie, je zaznamenána již dříve, za Slavoj závodili studenti z Nigérie, Koreje a dalších zemí.
Rok 1961 byl poznamenán opět několika důležitými fakty. Dorostenky, které zvítězily v roce 1959 na přeboru ČSR nyní dorostly do ženského družstva, které tak nebývalou silou porazilo všechny své soupeře ve II.lize. Jen kvůli protestům proti startu dvou hostujících závodnic, ženské družstvo do nejvyšší ligy nepostoupilo. Velkou posilou se stala odborná asistentka Pedagogického institutu Věra Millerová, skvělá překážkářka. Její manžel Miloň Miller, jeden z tehdejších nejlepších půlkařů, posílil družstvo mužů spolu se členy své tréninkové skupiny. Dalším známým atletem, který posílil Slavoj Stará Boleslav, byl Ludvík Liška. Tento reprezentant, olympionik a mistr sportu zde zakončil svou vynikající kariéru. Později také působil jako funkcionář, rozhodčí a trenér. V mužském družstvu se zablýskl dorostenec Nuska, který v tyči zvítězil pět z deseti utkání. Atletika byla sportem číslo jedna, na závody chodilo pravidelně okolo 300 diváků.
V následujícím roce se družstvům již tak nedařilo, za zmínku stojí utkání mužů s VŽKG Ostrava. Toto utkání se odehrávalo před televizními kamerami za obrovské průtrže mračen. Voda naplnila dráhu až po obrubníky a z trávníků se staly močály. Poněvadž televize přenášela většinou disciplíny ve kterých naše družstvo zvítězilo, doma je vítali jako vítěze. Televize nepřenášela utkání celé, a tak až do příjezdu nikdo nevěděl, že celkově prohráli o více jak 40 bodů.
Za vidinou lepších výsledků odešlo roku 1963 celé ženské družstvo do Slavie Brandýs. Po několika letech v celostátní lize však družstvo začalo upadat, až zcela zmizelo v krajském přeboru. Odcházeli funkcionáři a trenéři, kvalitní závodnice přestoupily do VŠ Praha. Na houšteckém stadionu byla ten rok započata sláva Atletických střed. Velké množství závodníků z celé republiky tyto závody vyhledávalo a vytvářelo zde hodnotné výkony. Zároveň se pořádali i mezinárodní závody následující po Rošického memoriálu. Zahraniční závodníci tak mohli využít další příležitosti k závodění v Československu. Do Slavie Brandýs později přestoupily i dorostenky a žákyně a tak Slavoj Stará Boleslav tvořila pouze mužská družstva. Až do roku 1967 však výraznějších výsledků nedosáhla. Sláva Houštky se však udržovala díky atletickým středám, mistrovství ČSSR dorostenců 1965 a dalším závodům. Atletické středy se těšily obzvláště velké popularitě, 150 závodníků v jednu středu a 1800 závodníků během dvaceti atletických střed je toho důkazem.
Roku 1967 se bývalí svěřenci Jaromíra Sibery pod vedením prof. Šimka dočkali velkého úspěchu. Po mladších dorostenkách se i mladší dorostenci stali přeborníky ČSSR. Oporami tohoto družstva byli Jaromír Sibera ml., Jaroslav Ryneš, Jan Pospíšil, Tomáš Linhart a další. Jejich úspěch byl zapříčiněn výborným přístupem Jaromíra Sibery st.,který z mladších dorostenců vytvořil bezvadnou partu. Vybavili klubovnu, sportovali i mimo atletiku a naučili se starat o stadion.
Sezonu 1968 započal vydařený Jarní běh s pořadovým číslem 25. Na soustředění v Houštce byli zástupci vysokoškolského sportu z Bruselu a tak se v čele s rytířem Gastonem Reiffem zúčastnili spolu s Emilem Zátopkem tohoto otevírání sezony. Mimořádně se zúčastnily i ženské složky jak z Bruselu, tak ze Slavie Brandýs. Družstvo mužů posílil do sezony dr. Milan Jílek, bývalý mistr republiky na půlku, nejdříve jako závodník, později jako funkcionář a trenér. Uspořádal se i zájezd na veřejné závody do Bruselu, pro mnohé účastníky to byl nezapomenutelný zážitek ze zahraničí.
1969. Prof.Šimek na středoškolských hrách objevil talentovaného Miroslava Tulise. Po několika trénincích pod vedením profesora Šimka překonal oddílové rekordy na 100m(10,9) a 200m(22,6). Posilou se stal i kolínský František Skřivánek, který k nám přestoupil z důvodu studia v Brandýse. Na post trenéra lehkoatletické základny přichází Jana Jílková, skupinu žáků a mladších dorostenců z místních škol začíná trénovat Petr Linhart. Pořádání atletických střed a tradičních závodů spolykalo značné množství financí a tak se houštečtí funkcionáři rozhodli vybírat startovné. Ponejprve to bylo 1Kčs. Jaké však bylo překvapení, když Praha začala vybírat 3Kčs. Začalo se tedy vybírat stejně, ale Praha opět zvýšila na 5Kčs. Při tom už také zůstalo.